Ústavní soud („ÚS“) ve svém dalším přelomovém rozsudku v oblasti daní rozhodl ve prospěch plátců DPH. ÚS řešil aktuálně čím dál častější spor mezi plátci DPH a finančním úřadem, kde správce daně zadržuje celý nárok na odpočet společnosti v situaci, kdy zpochybňuje pouze některá plnění a ostatní považuje za nesporná. ÚS ve svém rozsudku také zmiňuje limity pro správce daně při takových kontrolách.
ÚS – právo na vrácení nesporné části nadměrného odpočtu
ÚS ve svém rozsudku II. ÚS 819/18 rozhodl o zásadním pochybení správce daně při jeho neústavním zásahu do vlastnických práv kontrolovaného plátce DPH („plátce“).
Plátce vykázal v přiznání k DPH plnění související jak s jeho hlavní činností – opláštění komerčních budov a hal, tak s činností obchodování s drahými kovy. Právě ta plnění související s touto druhou činností, a z nich vyplývající nároky na odpočet DPH, správce daně napadl z důvodu možné účasti plátce na karuselovém podvodu a zadržel tak celý vykázaný nadměrný DPH odpočet z obou činností.
ÚS nejdříve při svých úvahách zmínil, že stejná právní otázka je aktuálně projednávána Evropským Soudním Dvorem („ESD“), nicméně v této souvislosti konstatoval, že nepovažuje za nutné v této věci čekat na rozhodnutí ESD, neboť pouze on rozhoduje otázku ústavnosti a nikoliv ESD. Je podle něj nutné oddělit otázku ústavnosti a interpretace unijního práva, přičemž kritérium ústavnosti je na kritériu souladu s unijním právem v zásadě nezávislé.
ÚS konstatoval, že zadržování nadměrných odpočtů je nesporným zásahem do majetkových práv daňového subjektu, a to konkrétně do jeho práva na ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
Daňový řád (§ 90/3 ve spojení s § 85/1) dle ÚS umožňuje správci daně prověřovat před vyměřením daně pouze tu část plnění, o nichž existují důvodné pochybnosti. Nedává mu však pravomoc zadržovat nespornou část nadměrného odpočtu odvozenou od těch zdanitelných plnění, která jako nesporná nejsou předmětem prověřování.
Správce daně dle ÚS mohl a měl rozdělit částky nárokovaného nadměrného odpočtu na částku spornou a částku nespornou, kterou bylo možné daňovému subjektu bez dalšího přiznat a vyplatit. V této souvislosti dále ÚS dodává, že by v důsledku takového rozdělení mohl správce daně plátci DPH vyměřit nedoplatek na DPH, alternativně proti nadměrnému odpočtu, což by subjekt ještě více zatížilo. Takový postup není dle ÚS nicméně v souladu s požadavky čl. 11 Listiny a § 5/3 daňového řádu, jelikož by nebyl projevem minimalizace zásahu do majetkových práv daňového subjektu. Proto ÚS v této souvislosti zdůrazňuje, že vydání rozhodnutí týkajícího se neprověřovaných plnění je z hlediska ústavnosti možné pouze ve prospěch daňového subjektu a nikoliv v jeho neprospěch.
Bude zajímavé sledovat, jak se s tímto rozhodnutím vypořádá finanční správa, neboť zatím zůstává nejasné, jak by takové vracení části nadměrného odpočtu mělo probíhat v praxi. Vývoj v této oblasti budeme dále sledovat a o jeho vývoji vás budeme informovat.
Potřebujete poradit ohledně
DPH? Neváhejte se na nás obrátit a vyřešíme za vás
DPH přiznání,
zastoupíme vás před správci daně při DPH kontrolách i DPH výzvách. Rádi s vámi probereme i
DPH poradenství. Dejte nám vědět.
