Dalším nástrojem daňové správy v boji proti daňovým únikům je probíhající implementace směrnice ATAD (Směrnice Rady EU 2016/1164, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem), která má proběhnout do 31. prosince 2018. Tato směrnice primárně stanoví nová pravidla pro daňovou uznatelnost úrokových nákladů a to tak složitě, že se významně zvýší administrativní zátěž poplatníků daně z příjmů právnických osob a navíc jejich spravovatelnost bude velmi náročná i pro samotné finanční úřady.
Jak implementaci směrnice vidí Ministerstvo financí?
Ministerstvo financí se v rámci veřejné konzultace vyjádřilo, jakým způsobem hodlá tuto směrnici implementovat. Ta totiž ponechává členským státům určitou volnost v implementaci velkého množství rámcově a variantně nastavených pravidel.
Směrnice se vztahuje pouze na právnické osoby podléhajících v EU dani z příjmů a na stálé provozovny rezidentů ze třetích zemí umístěné na území EU. Členské státy mají možnost vyjmout z působnosti těchto pravidel finanční podniky a subjekty stojící mimo skupinu.
Jak uvádíme výše, směrnice primárně omezuje daňovou uznatelnost úroků a to faktickou modifikací/zpřísněním a rozšířením pravidla nízké kapitalizace (aktuálně viz § 25/1/w zákona o daních z příjmů). Dle nového základního pravidla se za daňově neuznatelné budou považovat nadměrné výpůjční náklady převyšující 30 % provozního zisku (EBITDA). Směrnice umožňuje i implementaci nižšího procenta, tj. přísnějšího limitu, nicméně Ministerstvo financí s ohledem na konkurenceschopnost tuzemských společností předpokládá implementaci nejméně zatěžujícího limitu ve výši 30 % EBITDA.
Významné zpřísnění oproti aktuálním pravidlům nízké kapitalizace nicméně bude představovat skutečnost, že se toto základní pravidlo bude aplikovat i na úvěry a půjčky (zápůjčky) od nespojených osob.
Novinkou bude také definice nadměrných výpůjčních nákladů, která oproti aktuálně užívaným „finančním nákladům“ bude nově obsahovat např. úroky z finančního leasingu a kapitalizované úroky, náklady s kurzovými operacemi souvisejícími s financováním, atd. Vyčíslení těchto nákladů a jeho obhajoba před finančním úřadem bude samozřejmě představovat významné zvýšení již tak nemalé administrativní zátěže daňových poplatníků.
Co je nicméně v této souvislosti pozitivní, je že Ministerstvo financí podporuje nastavení minimální hranice pro aplikaci těchto pravidel, a to konkrétně neaplikovat tato pravidla pro nadměrné výpůjční náklady do výše 1 mil. EUR (cca 26 mil. Kč). Směrnice sice nabízí limit až 3 mil. EUR, to je ale pro ministerstvo poměrně vysoká hodnota. Pokud se nicméně takto vyhnete novým pravidlům, mají se na vás vztahovat standardní „původní“ pravidla nízké kapitalizace.
Další pro poplatníky pozitivní skutečnost je zvažování možnosti převodu neuznatelných úroků do jiných zdaňovacích období, de facto tedy započítání aktuálně naběhlých úroků proti budoucímu provoznímu zisku. Směrnice ve všech svých variantách nabízí převod nadměrných výpůjčních nákladů do dalších období bez časového omezení, snad nám tedy Ministerstvo financí nenachystá nějaké omezení navíc.
Nakonec, jak už to v daních chodí, přijde negativní zpráva. Ministerstvo financí nehodlá implementovat možnost vyloučení z účinnosti těchto nových pravidel úvěry a půjčky, které byly uzavřeny před 17. červnem 2016. Nová pravidla by tedy bylo nutné aplikovat i na „staré“ financování.
Pokud potřebujete s daňovou optimalizací poradit, nebo cokoli probrat, napište nám. Rádi vám pomůžeme!
