Zakladatelé českých firem míří do důchodu. Prodat podnik je teď výhodné, okno se ovšem pomalu zavírá

České firmy dnes vedou lidé blížící se důchodovému věku nebo ti, kteří ho už překročili, a zhruba šest z deseti českých rodinných firem stále řídí jejich zakladatel. Právě letos se přitom sešly podmínky, které z prodeje firmy dělají nejvýhodnější obchod za poslední roky, protože stát od letošního ledna zrušil strop pro osvobození příjmu z prodeje podílu od daně, financování akvizic je stále dostupné a kupujících je na trhu dost. RSM ale upozorňuje, že takové prostředí nevydrží libovolně dlouho a že firma, která na prodej není připravená, se do něj nemusí stihnout vejít. Vyplývá to z analýzy poradenské společnosti RSM.

Česká ekonomika prochází proměnou, která se odehrává postupně a relativně potichu, přesto má na podobu tuzemského podnikání zásadní vliv. Podnikatelé, kteří zakládali firmy na začátku devadesátých let, dnes stojí před otázkou, komu podnik předají. Někteří mají děti, které do byznysu nastoupily a jsou schopné i ochotné jej převzít, u řady dalších ale potomci odešli do jiného oboru nebo do zahraničí, případně o vedení rodinné firmy jednoduše nestojí.

Podle údajů Asociace malých a středních podniků a živnostníků vede více než polovinu rodinných firem stále zakladatel a výzkum Centra pro rodinné firmy při VŠE ukazuje, že zhruba šedesát procent českých rodinných podniků je pořád v rukou první generace. Pro majitele, kteří nástupce uvnitř rodiny nemají, zůstává v podstatě jediná možnost, a tou je prodej podniku novému vlastníkovi nebo vstup strategického investora. Protože jde o generační jev, netýká se to jednotek firem, ale celé vlny podniků, které se během několika let objeví na trhu zároveň, což bude mít vliv na vyjednávací pozici obou stran.

„Vidíme to napříč naší klientskou základnou. Zakladatelé, kteří firmy budovali třicet let, dnes řeší otázku, na kterou dlouho nebyl čas, a pro velkou část z nich nebude odpovědí předání dětem. Česko čeká přesun vlastnictví v rozsahu, jaký jsme od devadesátých let nezažili,“ říká Monika Marečková, řídící partnerka RSM pro Českou republiku a Slovensko.

Vhodná doba na prodej začíná je nyní, nepotrvá věčně

Na to, jestli se prodej vyplatí, mají vliv tři okolnosti, které se letos sešly dohromady. První z nich je daňová a její vývoj za poslední tři roky ukazuje, jak rychle se podmínky mění. Do konce roku 2024 platilo, že příjem z prodeje dlouhodobě drženého podílu byl osvobozený od daně bez omezení výše, v roce 2025 stát zavedl strop 40 milionů korun, nad který se osvobození neuplatnilo, a od letošního ledna je tento strop zrušený, takže se situace vrátila do stavu před rokem 2025. Pro majitele větších firem v situaci, kdy běžné transakce se pohybují v řádu stovek milionů korun, jde o zásadní rozdíl, jehož pokračující stabilita je s velkým otazníkem.  

„Prodávající si dnes z výsledné ceny odnese maximum a daňové podmínky exitu jsou znovu tak příznivé, jako byly do konce roku 2024. Nikdo ale nemůže zaručit, že u toho zůstane, když se za poslední tři roky daňový režim změnil dvakrát,“ říká Rudolf Hájek, expert na valuace z poradenské společnosti RSM.

Druhou okolností je cena peněz. Repo sazba České národní banky se drží na 3,75 procenta, tedy podstatně níž než na vrcholu protiinflačního cyklu let 2022 a 2023, kdy dosahovala sedmi procent. Kdo dnes kupuje firmu, půjčí si na ni od banky mnohem levněji než před třemi lety, a kdo si může levněji půjčit, může za firmu také více zaplatit. Když jsou naopak peníze drahé, dopadá to na prodávajícího hned dvakrát, protože se snižují nabízené ceny a zároveň se zužuje okruh kupujících, kteří si transakci vůbec mohou dovolit.

Třetí okolností je samotná poptávka. Podle analýzy RSM nepřichází transakční aktivita rovnoměrně, ale ve vlnách, a česká data ukazují dvě silné etapy: období po vstupu do Evropské unie v roce 2005 a vlnu v letech před pandemií, jejíž setrvačnost doběhla ještě do roku 2020. Podobný obrázek dávají i data ze střední Evropy, kde je silný pozitivní trend patrný v letech 2014 až 2019. Dnešní kombinace hospodářského růstu, stabilní inflace a klesajících nákladů financování naznačuje, že rok 2026 může stát na počátku další růstové řady prodejů a akvizic. Vývoj v obou regionech ukazují grafy v příloze.

„Za první pololetí letošního roku jsme napočítali šestadevadesát transakcí, meziročně o pětatřicet procent více, a sami jsme se podíleli zhruba na desetině z nich. Zároveň roste podíl středně velkých obchodů, což je přesně ten segment, do kterého typická česká rodinná firma patří,“ doplňuje Marečková.

Dveře se pomalu zavírají už teď

Prodej firmy není transakcí na několik týdnů a od chvíle, kdy se majitel rozhodne, do podpisu smlouvy uplyne běžně rok i dva, u nepřipraveného podniku i podstatně déle. Za tu dobu se okolní podmínky mohou otočit, protože ekonomika přirozeně střídá fáze růstu a útlumu a jeden takový cyklus historicky trvá zhruba šest až deset let.

Vývoj posledních pětadvaceti let je v tomto ohledu poučný. Od roku 2000 nastartovaly hospodářský pokles čtyři velké otřesy, tedy útoky z 11. září 2001, globální hypoteční a finanční krize v roce 2008, covidová pandemie a válka na Ukrajině, přičemž ze samotné ekonomiky z nich vzešel jediný. Ostatní přinesla geopolitika, jejíž rizika se ve světě kumulují (viz i stále probíhající válku v Íránu) a lze počítat s tím, že se budou projevovat častěji než dřív.

Opatrnost je vidět i na straně bank. Podle pravidelného průzkumu úvěrových podmínek Evropské centrální banky zpřísňují banky v eurozóně standardy pro firemní úvěry právě kvůli vnímaným rizikům, geopolitickému napětí a nákladům financování. Právě dostupné financování je přitom to, co drží ceny podniků nahoře, a pokud se úvěry prodraží nebo se hůř shánějí, kupujících ubývá a s nimi klesají i nabídky. Dnešní prostředí je proto na místě popsat jako stále ještě příznivé, byť ne vynikající, a odhad RSM zní, že vydrží zhruba tři roky, což při dvouleté přípravě není mnoho času.

„Kdo dnes vyčkává na pomyslný vrchol trhu, riskuje, že se s prodejem trefí do zpomalující ekonomiky, přísnějších podmínek financování a slabší kupní síly investorů. Vyčkávací taktika působí opatrně, ve skutečnosti je to sázka na to, že se svět několik let nezmění k horšímu,“ upozorňuje Hájek.

Většina firem na prodej připravená není

Nejčastější představou majitelů bývá, že se firma prodá tak, jak stojí. Kupující ale nepřebírá jen výrobu a zákazníky, nýbrž především předvídatelný byznys, který půjde převzít, aniž by se v následujících měsících rozpadl, a všechno, co tomu odporuje, se promítá do ceny.

RSM tuto fázi zná z obou stran stolu, protože firmy oceňuje, provází je transakčním poradenstvím a zároveň zpracovává prověrky pro kupující, takže vidí, co se při due diligence obvykle najde a jak se to promítne do konečné částky. Právě z této zkušenosti vychází doporučení vyřešit několik věcí ještě dříve, než se osloví trh:

• Shoda mezi vlastníky, a to včetně shody na cílovém intervalu prodejní ceny, protože rozhádaní společníci dokážou transakci zablokovat i po měsících jednání.
• Nastavení vztahů uvnitř i vně firmy tak, aby podnik fungoval i bez svého zakladatele, protože pokud jsou všechny klíčové vztahy, znalosti a kontakty navázané na jednoho člověka, kupující si připlácí za riziko, že s jeho odchodem odejde i hodnota podniku.
• Vyčištěné účetnictví včetně základní účetní prověrky, protože co si prodávající najde a vyřeší sám, to se v jednání o ceně neobrátí proti němu, zatímco každá nejasnost odhalená protistranou při due diligence obvykle cenu srazí.

U firmy, která tímto procesem dosud neprošla, zabere příprava běžně dva roky, a to i u velmi spořádaných a provozně dobře fungujících společností. To je hlavní důvod, proč se rozhodnutí o přípravě nevyplatí odkládat ani ve chvíli, kdy majitel ještě neví, zda nakonec skutečně prodá.

„Vlastníkům, kteří o exitu uvažují, radíme začít s přípravou hned, i když samotný prodej plánují až za rok nebo dva. Dva roky nejsou výjimka, ale běžná doba, a platí to i u firem, které vedou pořádkumilovní majitelé,“ dodává Hájek.

Co z toho plyne pro majitele

Závěr rozhodně není, že by měli majitelé českých firem prodávat, protože prodej má i jiné než finanční roviny a řada zakladatelů si podnik ponechá s cílem jej nadále rozvíjet. Podstatné je spíše to, že rozhodnutí je lepší udělat s dostatečným předstihem a s odstupem než později a pod tlakem okolností, na které už prodávající nemá vliv.

Praktický postup je přitom v obou případech shodný, protože uspořádané vlastnické vztahy, čitelná čísla a firma schopná fungovat i bez svého zakladatele se vyplatí stejně tak při předání dalším generacím jako při prodeji. Rozdíl je pouze v tom, že u prodeje se tato připravenost promítne přímo do výsledné ceny.

„Připravená firma dává majiteli na výběr, protože ji může prodat, předat dětem nebo si ji nechat a řídit dál. Nepřipravená firma tuhle volbu zužuje a  a svého majitele tak rozhoduje okolí,“ uzavírá Marečková.

Vývoj transakční aktivity

Počet transakcí v České republice, 2000 až 2026
Zdroj: CIQ PRO, zpracováno RSM CZ

Počet transakcí ve střední Evropě, 2000 až 2026
Zdroj: CIQ PRO, zpracováno RSM